Filmová tvorba

Jak vznikl dokument o Hroznové Lhotě

O natočení celovečerního snímku jsem přemýšlel už dlouho, byl to pro mě další logický krok od krátkých videí všeho druhu, které začínaly být čím dál víc rutinní záležitostí a nedávaly mi takovou svobodu kreativně vyjádřit svoje myšlenky. Chtěl jsem udělat něco nového, posunout se dál a něco nového se naučit. A tak to trvalo několik let, protože se mi nedařilo najít to správné téma, které by zaujalo a zároveň nebylo nákladné na realizování.

Teprve jednoho červencového dne roku 2018 mě hlavou problesklo: "A co takhle natočit film o Hroznové Lhotě"? Vždyť je plná zajímavých míst, tradic, muziky, barev, řemesel, zajímavých lidí, historie a to jsou přesně ty ingredience, které jsem potřeboval k vytvoření zajímavého díla a které mám snadno na dosah.

Několik dní jsem si s myšlenkou pohrával jako s něčím, co by mohlo být, ale představa to byla lákavá. Nedalo mi to a napsal jsem tenkrát e-mail tehdejšímu starostovi Ing. Petrovi Hanákovi, který tuto myšlenku podpořil a o pár týdnů později jsem si sbalil tašku a strávil dva týdny ve Lhotě, kde jsem si natočil prvni záběry. Tenkrát jsem ještě nevědel, jak to bude složité a že se nakonec z původních 40ti minut nafoukneme na konečných osmdesát. Uvědomil jsem si ale, že Hroznová Lhota skrývá více zajímavých zákoutí, než se na první pohled zdá.

A tak jsem vzal kameru a postupně natáčel a sbíral vše, na co jsem narazil. Skenoval jsem archivní fotografie, vyptával se po starých filmech, shromažďoval muziku a informace. Prostě všechno, co s Hroznovou Lhotou souvisí. A čím víc materiálu jsem měl, tím víc to bylo jasné - film bude. A tak jsem dál sbíral a točil. A sbíral a točil. Celkem se od srpna 2018 až do ledna 2020 nasbíralo kolem 70ti hodin filmového materiálu a přes 500 historických fotografií.

Postupně jsem nad filmem stále víc přemýšlel, rozšiřoval a začal jsem si uvědomovat, že by měl být uceleným dokumentem pro další generace, protože tvář obce se neustále mění a co je dnes, bude jednou historie. Film je vlastně takový otisk současnosti.

Velká výhoda byla, že mě neomezoval žádný rozpočet, nebylo totiž potřeba žádných rekvizit či herců. A tak jsem si mohl naprosto volně natáčet co se mi zachtělo, jen to všechno "poběhat a natočit". Byla to vlastně taková velká skládačka a když mi chyběl nějaký dílek, tak jsem si ho prostě sehnal. Daní za tuto výhodu však byla nutnost myslet úplně na všechno. A to bylo na celém projektu to nejtěžší. Neustále si všechno pamatovat, myslet na mnoho věcí současně, hlídat si aby mi něco neuniklo, při natáčení kontrolovat spoustu technických věcí, prakticky zastupovat několik filmařských profesí najednou. Dokument jsem si v podstatě nosil i do postele.

Poděkování patří všem lidem, kteří se na projektu jakýmkoliv způsobem podíleli, obecnímu úřadu Hroznová Lhota, všem účinkujícím, rodině, sponzorům a veřejnosti za podporu od samého začátku. Vlastně si nepamatuji, že bych za ty skoro dva roky někde narazil na odpor, všichni mi vycházeli vstříc. Speciálně bych rád poděkoval panu Janu Žákovi, který se dokončení filmu již nedožil, ale do filmu vložil skvělou pozitivní energii a trefné komentáře, kterými doplňuje v průběhu celého snímku.

Ve filmu uvidíte samozřejmě tradiční slavnosti jako hody či živý betlém, místní šikovné výtvarníky a řemeslníky, prohlednéme si obec z ptačí perspektivy a také se společně s pamětníky vypravíme do dob minulých a připomene si, jak se v Hroznové Lhotě žilo dřive. Za zmínku stojí také rozhovor s historikem PhDr. Jaroslavem Pelikánem či vzácné, 80 let staré zábery z dílny stolařství Josefa Strýčka.

První veřejná projekce proběhla o víkendu 25. a 26. září roku 2021 a film je dnes volně přístupný online.